Bihor
I was born and I feel to be Czechoslovak, though so called
republic doesn´t exist anymore and I happened to catch only a small portion of
united ground of both Czechs and Slovaks. That is one of reasons why since 2010
I have visited this beautiful, severe region called Bihor. It was thanks to
invitation from Slovak teacher Vlado Dolinay, based in Romanian village named
Gemelčička.
One would never expect from this petite, mild
teacher-intellectual from Bratislava that he is the right choice for such a
region. I found myself kindly surprised to discover how natural his role plays.
Strenghtened by local spirits, changeable weather and highly limited living
conditions in an aged school building, Vlado, my priceless guide, became
helpful member of local teacher staff as well as tradition-collector and one of
main figures of Gemelčička cultural life.
Bihor is a Romanian county (area) located next to Salaž county.
Today there live about 9000 Slovakians, spread over smaller towns and villages.
They appeared in several stages between 18th and 19th century to find new jobs,
mostly woodworking. During 20th century the number of inhabitants decreased
rapidly, from both political and economical reasons. Bihorian-Salaž area is
known for its tasty wine (e.g. Bodonoš), home made spirits, excellent pork meal
specialties and beautiful mountainous landscape (e.g. Nová Huta, Gemelčička or
Šarany). Living in this region is fairly tough, no matter how romantic it may
seem for others. Despite of unemployment, everyday care of one´s homestead and
arrogance of Romanian officers, people
remain kind and loving. During my visits I experienced mostly home made
spirits, cakes and delicious meal called twisted cabbage. You get it whenever a
whereever you want. One can knock on a random door, in the middle of night, and find himself
given just cooked cabbage and a shot of
home made spirit.
A place for everyone to meet is traditional Sunday mess in a
Christian church. By the way, Gremelčička town counts about nine hundred
inhabitants. The holy place is crowded by people and you can feel the power of
faith even when you are an atheist, characteristic for Czechs. The surrounding
of a church begins to fill with cars and visitors right about two hours before
the ceremony starts, dispersing little by little. The church and its
surrounding is kind of real village center, not missing a parish, small shop
and local school. When the mess ends, it is time for a moving shop to appear
and also for a postman it is very helpful to do his job there.
Faith, tradition, life and the landscape. This is
the main subject of my documentary collection, which I hopewill grow in the future.
<CZ>
Ačkoliv Československo již jistou řádku let
neexistuje, i přesto, že jsem ho zažil jen jako malý capart, narodil jsem se a
cítím se být Čechoslovákem. I proto jsem od roku 2010 na pozvání učitele ve
slovenské obci Gemelčička v Rumunsku Vlada Dolinaye několikrát navštívil krásný
a drsný kraj jménem Bihor.
Musím říct, že když jsem poprvé viděl
útlého jemného bratislavského učitele-intelektuála Vlada, zapochyboval jsem o
vhodnosti jeho vyslání do této lokality. K mému překvapení byl Vlado jako ryba
ve vodě. Zocelený pálenkou, proměnlivým nevyspytatelným počasím a velice
skromnými podmínkami ubytování v místní staré škole se stal užitečným členem
tamějšího učitelského sboru, dokumentátorem místních tradic, jednou z
ústředních postav kulturní života a mým nedocenitelným průvodcem.
Bihor je rumunská župa (kraj) sousedící se
župou Salaž. V těchto dvou župách žije v současnosti zhruba 9 000 Slováků,
kteří jsou roztroušeni do několika menších obcí a měst. Ti jsem přišli v
několika etapách na přelomu 18. a 19. století za prací, především za těžbou
dřeva. Nicméně z určitých zejména politických a ekonomických důvodů se
jejich počet v průběhu 20. století dramaticky snížil. Bihorsko-Salažská oblast
je známá dobrým vínem (například v Bodonoši), domácí pálenkou, výbornými
zabijačkovými specialitami a krásnou hornatou krajinou (např. Nová Huta,
Gemelčička nebo Šarany). Život v této krajině, jakkoliv se může přespolním zdát
romantický, je velmi náročný. Ale ani vysoká nezaměstnanost, neustálá starost o
vlastní hospodářství a arogantnost rumunských úřadů neubrala těmto lidem na
srdečnosti a pohostinnosti. Během mých návštěv jsem se vždy setkal především s
domácí pálenkou, dorty a neodolatelnou “zakrúcanou kapustou”. Tento artikl lze
dostat kdekoliv a kdykoliv. Kdybyste zabouchali v půlnoci na libovolné dveře,
vězte, že Vám bude dopřána právě navařená kapusta a sklenka místního lomcováku.
Místem střetávání téměř celé obce
Gemelčička (čítající zhruba 900 obyvatel) je křesťanský kostel v čase nedělní mše. Kostel praská ve švech a víra má doslova obří tlak i na
ateistického Čecha. Prostranství před kostelem se začne plnit auty a lidmi i
dvě hodiny před mší a vyprazdňuje se velmi pozvolna. Toto místo je totiž
jakýmsi centrem obce, kde je kromě kostela samozřejmě fara, pár kroků přes
cestu miniaturní obchůdek a co by kamenem dohodil i škola. Po mši přijede i
mobilní obchod a hlavně pošťák, který si tak, vezmeme-li v úvahu vzdálenosti a
náročný terén mezi jednotlivými domy, velmi usnadní práci.
Víra, tradice, život a krajina jsou tedy
ústředním motivem této dokumentární série, která se, doufám, v budoucnu
rozroste i o několik fotografií z dalších návštěv.